Zdravotní hrozby překračují hranice

Nemoci, ale i nebezpečné potraviny nebo otrávené nápoje nás ohrožují bez ohledu na hranice. Evropská unie připravuje zcela nová a přísnější pravidla. Jejich cílem je zmenšit riziko poškození zdraví lidí a přinutit členské země k větší spolupráci při ochraně zdraví.  

V rámci jednotného vnitřního trhu mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie můžeme snadno cestovat a snadno obchodovat z jedné země do druhé. Tuto nespornou výhodu však doprovází i riziko. Spolu s lidmi se přes hranice snadno přenáší choroby. Vedle kvalitního zboží a potravin přechází přes hranice také škodlivé či jedovaté potraviny. Aktuální tragédie s otráveným alkoholem je toho vynikajícím, jakkoli nechtěným příkladem.

Evropská komise navrhla nový předpis, jehož cílem je standardizovat a posílit kapacity a struktury Evropské unie pro účinnější reagování na vážné přeshraniční zdravotní hrozby. 

Cíle navrhovaného předpisu můžeme stručně rozdělit na (1) oblast koordinace plánování, připravenosti a budování kapacit včetně dopravy, energetiky, civilní ochrany a společného zadávání zakázek na lékařská protiopatření, (2) oblast zajištění informací a posouzení rizik, (3) systém včasného varování a reakce na závažné zdravotní hrozby, (4) koordinaci při posuzování konkrétního rizika a (5) vytvoření stálého výboru pro zdravotní bezpečnost.

Doposud řeší právní předpisy EU pouze oblast přenosných nemocí. Podle stávajících předpisů a dohod musí všechny státy oznamovat Světové zdravotnické organizaci všechny události, které mohou představovat ohrožení veřejného zdraví. V rámci Evropské unie však žádná taková povinnost není. Systémy včasného varování a další formy mezistátní výměny informací a spolupráce fungují na dobrovolné bázi. 

Stejně tak je tomu v oblasti posuzování a vyhodnocování rizik. Neexistuje žádná koordinace, každý stát sám vyhodnocuje zdravotní rizika. Není žádný legislativní prostor pro koordinované či společné vyhodnocování rizika, pro koordinaci prevence nebo pro společné postupy v léčbě.

Součástí návrhu je také společný postup při výběrových řízeních a nákupu očkovacích látek při případné pandemii. Vychází ze zkušeností z roku 2009, kdy hrozila pandemie chřipky N1H1. Jednotlivé členské státy nakupovaly očkovací látky v různém množství a za různých podmínek, mimo jiné i za rozdílné ceny. Společný postup by měl zaručit pro všechny členské země srovnatelné podmínky a ceny. Zda země k nákupu za společně dohodnutých podmínek přistoupí zůstane jejím rozhodnutím. Zde je třeba poznamenat, že z pohledu České republiky není tato koordinace ekonomicky přínosná, protože ČR umí nakoupit očkovací látky za lepší ceny než jiné členské země.

Dobrovolná je v současné době i účast členských zemí ve výboru pro zdravotní bezpečnost, který byl zřízen ministry zdravotnictví členských zemí EU v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. Neformální povaha výboru nezaručuje dostatečnou míru koordinace reakce v oblasti ochrany veřejného zdraví. 

Má vůbec Evropská unie právo zasahovat do oblasti ochrany veřejného zdraví závazným předpisem regulujícím oblast přeshraničních zdravotních hrozeb? A do jaké míry? Evropská unie je na základě Lisabonské smlouvy o fungování EU (čl. 6) zmocněna podporovat, koordinovat nebo doplňovat opatření členských států v oblasti ochrany a zlepšování lidského zdraví.Její činnost musí pokrývat sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, včasné varování před nimi a boj proti nim (čl. 168). Současně však v souladu s principy subsidiarity by opatření EU mělo vylučovat jakoukoli harmonizaci právních předpisů jednotlivých členských zemí a respektovat jejich odpovědnost za ochranu zdraví a organizaci poskytování zdravotních služeb. Je zřejmé, že zdravotní hrozby a ohrožení veřejného zdraví mají nadnárodní rozměr. Opatření v oblasti veřejného zdraví proto musí být koordinována.

Navrhované nařízení se vztahuje na přenosné nemoci, antimikrobiální rezistence a infekce spojené se zdravotní péčí, biotoxiny a jiná toxická biologická činidla, hrozby chemického původu, hrozby související s životním prostředím a další neznámé hrozby. Nevztahuje se na hrozby vyvolané ionizujícím záření, protože těm se věnují jiné předpisy.

Členské státy budou muset koordinovat své postupy při vytváření kapacit v oblasti vážných zdravotních hrozeb, a to jak sledování a vyhodnocování rizik a varování před nimi, tak reakce na ně. Země budou muset konzultovat své národní plány připravenosti na vážné zdravotní hrozby s Evropskou komisí.

Nařízením se zřizuje síť pro epidemiologický dozor. Tato síť zajišťuje komunikaci mezi jednotlivými zeměmi, Evropskou komisí a Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí. V rámci této sítě musí orgány členských zemí používat jednotné definice případů. 

Vedle toho vyváří nařízení systém rychlého varování jako infrastrukturu pro vydávání varovných hlášení. Pro všechny země bude povinností předat varovné hlášení do tohoto systému současně s hlášením Světové zdravotnické organizaci. 

Důležitou kapitolou navrhovaného předpisu je povinnost koordinované reakce. Každý stát, který zamýšlí přijmout opatření v oblasti veřejného zdraví, musí toto plánované opatření předem konzultovat s ostatními státy a Evropskou komisí. Současně může každý takový stát požádat ostatní členské státy o pomoc.

Nařízení, které navrhla Evropská komise a které je právě projednáváno v Evropském parlamentu, obsahuje pochopitelně celou řadu dalších ustanovení. Mimo jiné dává právě Evropské komisi značné pravomoci pro vydávání prováděcích předpisů. Výsledné znění předpisu, který bude velmi pravděpodobně přijat, může být během jednání v parlamentu i v Evropské radě pozměněno.

Ačkoli se jedná o značně technickou normu, navíc v citlivé oblasti zdraví, vyvolá zcela jistě diskusi o dalším předávání pravomocí z národní úrovně “do Bruselu”. Zcela jistě tomu tak je. Při schvalování navrženého nařízení budeme zvažovat na jedné straně zachování suverenity jednotlivých členských zemí, a na druhé společný zájem o ochranu zdraví obyvatel. Osobně budu podporovat takové řešení, které umožní z evropské úrovně podporovat jednotlivé země a jejich spolupráci. Zcela jistě je prospěšné vytváření fungující infrastruktury pro komunikaci, rychlé varování a spolupráci při vyhodnocování a sledování rizik. Jistým pochybnostem se neubráníme u návrhu na vytvoření nového orgánu. Různé, i protichůdné zájmy mohou mít jednotlivé země v oblasti navrhovaných společných tendrů na očkovací látky a podobně.

Věřím, že na konci legislativního procesu budeme mít v EU užitečný předpis, který nám bude pomáhat v závažných situacích ohrožení zdraví. Tragické události kolem metanolu v České republice bohužel ukazují, že stávající stav mezinárodní spolupráce je v této oblasti zoufale nedostatečný, což mělo bezpochyby tragické následky. Pokud se podaří přijmout dobré nařízení, při další podobné tragédii by mohly být nejen ekonomické škody, ale především následky na zdraví a životech menší.