Neúčinné a tedy marné hledání evropského řešení nezaměstnanosti

Jak bojovat s rostoucí nezamĕstnaností v Evropĕ? To byla jedna z hlavních otázek, na kterou jsme se v Evropském parlamentu v minulých dnech opět - a opět marně - snažili nalézt odpovĕď.

Desetiprocentní hranice populace bez práce má svůj “evropský rozměr”.  Jen malá skupina členských států se může aktuálně chlubit lepšími čísly.

Jsem přesvĕdčen, že účinná řešení musí hledat především národní vlády jednotlivých zemí. Národní řešení musí zohledňovat specifické národní či regionální podmínky. Nevidím žádný problém v tom, aby si jednotlivá národní řešení nezaměstnanosti navzájem konkurovala. Úspěšné kroky jedné země mohou být (plně v souladu s mou představou spolupráce členských zemí v EU) inspirací pro další země, stejně jako se jiné země mohou vyvarovat chyb druhých.

Hlavním úkolem evropské legislativy a evropských nástrojů je respektovat plně pravidla subsidiarity, tedy nechávat volný prostor pro řešení na národní úrovni. Evropská legislativa nesmí národním řešením bránit a komplikovat situaci - což aktuálně činí. Nepružná, nedostatečně flexibilní a nevyvážená nemoderní právní úprava pracovně právních vztahů, kterou EU doslova vnucuje svým členským zemím, zaměstnanosti nepomáhá, ale škodí. Stejně tak finanční nástroje, které EU využívá pohříchu více ke své propagandě, než ve prospěch zaměstnanosti, je třeba zásadně reformovat. K obojímu však v Evropském parlamentu zatím chybí dostatečně velká podpora.

Vyzvali jsme tak jednotlivé členské zemĕ k odstranĕní bariér pro Rumunsko a Bulharsko. Jejich občané by mĕli mít přístup na pracovní trhy zemí EU již před koncem tohoto roku. Svobodný pohyb občanů, tedy i pracovníků, po Evropĕ je jedním ze základních přínosů evropské spolupráce. Navíc veškeré analýzy potvrzují pozitivní vlivy na zamĕstanost a vyrovnávání poptávky a nabídky pracovních sil.

Evropský parlament také schválil velkou vĕtšinou sérii návrhů týkajících se podpory získávání nových znalostí a dovedností pro pracovní místa budoucnosti. S touto myšlenkou nelze nesouhlasit, ale po  pozorném přečtení zprávy musím konstatovat, že za řadou optimistických a ambiciozních prohlášeni a výzev žádné konkretní opatření nenajdeme. Tady prostě opět konkrétní evropská přidaná hodnota chybí.

A konečnĕ  mobilita a pracovní začlenění osob se zdravotním postižením. Musím připomenout, že zprávu předložil maďarský kolega Adam Kósa, který byl se zdravotním postižením  jako jeden z mála do parlamentu zvolen. Problematiku tak perfektnĕ zná  a uznávám, že se s ním na velké vĕtšinĕ shodnu.  Je skutečnĕ velká škoda, že se hlasování v plénu zredukovalo na boj o tzv. antidiskriminační smĕrnici. Socialisté a zelení totiž využijí obvykle jakékoli příležitosti, aby volali po další a další nové regulaci a nové legislativĕ z Bruselu. I tady se mylně domnívají, že evropský zákon může nařizovat jak zamĕstnávat osoby  se zdravotním postižením, jak trestat firmy, které to nedĕlají a členské státy, které to nerespektují. To si já rozhodně nemyslím a proto jsem svým kolegům navrhl v závěrečném hlasování pro zprávu nehlasovat.